Fronta na lístky

O frontě na lístky do divadla Járy Cimrmana se toho ví v některých kruzích mnoho, v jiných málo. Ale i když člověk slyšel již několik historek, stejně úplně neví, o co se jedná, dokud si to neprožije na vlastní kůži.

Tak tedy Martýno. Ahoj. :)

Na začátkus byla. Ten chaos z Célébration jsi viděla, ale krom jedněch Clubek, který zmizely kdesi v propadlišti cizího žaludku, jsme měli všechno. Zázrakem :)

Na nádraží jsem dorazila asi třetí nebo čtvrtá, stihli nakonec všichni. Seděla jsem veprostřed na zadní pětce, což je z hlediska mého kolene nejvýhodnější místo vůbec. Vedle mě seděl z jedné strany střídavě Lukáš s Matějem (furt, ale furt se přehazovali. Určitě jsem se ptala proč, ale už nevím, co řekli), z druhé strany pak Tyristor a u okna Pavel. Pokud jsi četla něco na Erupci o mých čtyřech podvědomích, tak to je produkt jedné noci strávené na příliš malém prostoru s příliš mnoha lidmi. Přes den jsme tak nějak četli a diskutovali v rozšířeném kruhu řady před námi (Dutohlávka, Miller, Kofola a Eva), ale pak v noci ti, co seděli na normálních sedačkách spali, zatímco kluci se předháněli ve vtipnostech a já v marných pokusech, jak je vyštípat do uličky, abych si tam mohla lehnout sama. ;) Nakonec jsme se tam nějak víceméně úspěšně naskládali a dokonce jsem pár hodin i spala - dokud se neudělala takováta nesmyslná zastávka uprostřed noci, asi v půl druhé, po níž se rozjela pravá psychedelie.

Musel s tím podle mě začít Lukáš (stejně jako s těma divnejma předmětnejma vazbama, ze kterých se pak těžily některé vtipy půl puťáku), ale má se to tak, že pokud se 4 hodiny v kuse směješ, místo abys spala, ráno na tom moc dobře nejsi. Do Perpignanu jsme dorazili nějak o dost dřív, vlastně sotva co se to u nás uklidnilo a začali jsme autobusově klímat - rozespalý Matěj je ukázkou pravého chaosu.

Pak jsme se bez velkých peripetií dostali do Vincy, kde jsme měli od Kofoly naslibovanou přehradu - v tom busu bylo totiž děsný vedro, takže tou představou přehrady jsem se zaobírala dost často - ovšem kofolí reklama. Dorazili jsme tam: jakési koryto, které do té přehrady ústilo, o kus dál se rozšiřovalo v takovou nevábně vyhlížející zátočinu, okolo prach místo vysněné trávy... prostě cesta k přehradě samotné by byla příliš zacházková, takže kdo chtěl, mohl si tam dojít.. což se mi nakonec tak moc nechtělo. Našli jsme si tedy trávu o kus vedle a většinou se natáhli a snídali / spali. 

Vyrazili jsme v 11, což nebylo chytré, protože bylo VEDRO. A furt se zhoršovalo. Nakonec jsme při první příležitosti zakempili na jakémsi odpočívadle v jedné vesnici, kde byl stín, a oběd protáhli na siestu. Dost lidí sice nesouhlasilo, ale kus vedra jsme přežili aspoň trochu příjemně. Pokud je mi známo, zbytek dne jsme stoupali. Když si teď tak projíždím tu cestu v hlavě, snadno se mi stane, že z Finestredu jsem hned na Pic Marbel, ale těch 500 nebo kolik metrů nahoru tam bylo. :) Nejhorší na tom všem bylo, že jsme to horko těžko vylezli a pak jsme asi dvě hodiny zase klesali to samé dolů. Myslela jsem, že mě omejou. (Dobře, nebylo to "to samé", ale stačilo to. O metr víc a nikam bych nešla! Mimochodem, na BFT v sekci "po Pyrenejích" visí profily.)

Bylo to ale hezké tábořiště i s řekou. Druhý den se vstávalo v šest.. myslím, že mě museli vyklepat ze spacáku. Ten den jsme lezli pro mě stále neuvěřitelných 1600 metrů nahoru.

.. Koukám, že míra detailu je možná až dost vysoká. Kdyžtak mě, prosím, kroť. Přidám (doufám) zítra, teď musím zase běžeti.

Aloha aloha. :)

Cesty dokumentujte (foťte, točte), bude zase cestovatelské promítání.

Pokud je zájem o adreslist dopisní, přihlašte se a zobrazí se vám i článek Adreslist dopisní (název obsahuje pouze výraz „Adreslist dopisní“, nikoli „Adreslist dopisní a cestovatelské promítání“) a adresy přidávejte jako komentáře pod článek. Je to z toho důvodu, aby tu jen tak nevisely adresy veřejně a taky je důvod vyzkoušet i zaheslovaný článek.

To mi připomíná, jak jsme na Šanci leželi hodinu v noci v lese a měli něco napsat... To mám taky ještě někde schovaný.

Hehe, tak jsem úspěšně napsal zápočťák z elektroniky, tak si za odměnu udělám radost a napíšu si článek. Tak třeba cyklojízda. To vám byla věc. Jsem naprosto uchvácen a unešen, tedy spíš uvezen, neboť jsem za ten den najel přes třicet kilometrů a rozespalý po zimním spánku jsem jsem to těžce snášel.

Hanka mi tuhle řekla, že bych měl napsat nějaký článek. Tohle sice není ani jeden z desítek rozepsaných, které se mi válí různě po telefonech, ale nějaká spontánní síla mě večer donutila vytvořit toto. Tak třeba je to závdavek na tvůrčí časy;-) Tak snad se vám bude líbit.

Skandální kácení alejí a vzrostlých stromů ve městech stále pokračuje. Erupce.cz a její čtenáři, se připojují k podpoře veškerých činností které se tomuto zlu snaží zabránit. Jednou z cest, jak můžete boj za záchranu stromů podpořit, je podepsání petice

„Zachraňme stromy! Petice za lepší paragrafy na ochranu zeleně“ sdružení Arnika.

Šiřte toto poselství intenzivně dále. Nesmíme dovolit, aby po nás zbyly v krajině jen tlející pařezy. Ať už stojí za kácením lobby subjektů, pro něž to může představovat dobrou zakázku, či jen prostá radost některých ubožáků, že mohou snadno zničit něco, co je vidět a co těší ostatní, snažte se proti němu zasáhnout. Komunikujte se svou samosprávou. Šiřte osvětu a poučujte méně inteligentní a krátkozraké spoluobčany. Zveřejňujte a šiřte zprávy o hrdinech, kteří dokázili stromy zachránit. Sázejte do svých zahrad vysokokmeny. Než naroste strom, trvá to desítky let. Chraňme svou budoucnost!